VELIKONOCE - SVÁTKY JARA 
Duben je jarní měsíc, který od nepaměti spojujeme s Velikonocemi.
Velikonoce jsou spojovány s jarem, což je v pořádku,
neboť opravdu spadají do tohoto krásného ročního období.
Stejně tak jako spojujeme Velikonoce s jarem, stejně tak spojujeme jaro s novým životem.
Na jaře se probouzí příroda ze zimního odpočinku, lesní obyvatelé ze zimního spánku,
vracejí se k nám ptáci z teplých krajin, kde přečkali zimu. Příroda nám to dává najevo
svými pestrými barvami, všudypřítomnou svěží jarní vůní, teplými slunečními paprsky
prohřátý vzduch a krásný zpěv ptactva.
Snad proto naši předkové v tento krásný čas slavili svátky plodnosti a po velmi dlouhou dobu
považovali právě jaro jako začátek nového zemědělského roku.
Před Velikonocemi se konaly ranní pobožnosti, které byly podobné jako pobožnosti před Vánocemi.
Začínaly velmi brzo ráno, už kolem čtvrté hodiny, aby se jich mohli zúčastnit i lidé, které čekaly
jarní práce na poli.
Tyto pobožnosti se nazývaly „pandělinky“. O Velikonocích měly nejen hospodáři pilno na poli, ale hlavně
hospodyně, aby vše bylo tak, jak má být. Před samotnými Velikonocemi nastává tzv. „Pašijový týden“, který
je rozdělen na jednotlivé různě barevné dny. Pojďme si je blíže připomenout.
Modré pondělí a šedivé úterý – Na „Modré pondělí“ někdy nazývané i „žluté“ začínaly dětem
a studentům jarní prázdniny.
Na „Šedivé úterý“ měly hospodyně plné ruce práce. Vymetaly pavučiny a pečlivě
uklízely, neboť v následujících dnech je čekalo daleko víc práce.
Samozmetná středa – tato středa před Zeleným čtvrtkem se také nazývá „Škaredá“.
Název Samozmetná vznikl proto, že se v tento den vymetaly z komína saze.
To prý mělo ze stavení vyhnat zlé síly, které mohly škodit. Svůj název má i podle
toho, že v tento den se Jidáš na Ježíše škaredil a žaloval… připomíná tak škaredý
skutek Jidáše, Kristova učedníka, který zradil Krista pro třicet stříbrných.
Jidáš ale svou zradu neunesl a spáchal sebevraždu.
Proto se podle této tradice na „Škaredou“ středu nemáme na sebe mračit, jinak
se budeme mračit po celý rok.
Zelený čtvrtek – tento den byl dnem všeho odpuštění a hříšníci byli zpět přijímáni mezi věřící.
Církevní stromy, které měly na sobě suché větve připomínající hříšníky, se tak opět zazelenaly.
V tento den lidé vstávali velmi časně, rodina se společně pomodlila, omyla se ranní
rosou, která prý bránila různým nemocem.
Hospodyně byly na nohou velmi brzo, aby zametly dům ještě před východem slunce.
Smetí pak odnesly na křižovatku, aby se v domě nedržely blechy. Někde se po vsi
rozléhal zvuk paliček a hmoždíře, aby se z domu vyhnal hmyz a myši. Ten, kdo snědl
ještě před východem slunce pečivo namazané medem, byl po zbytek roku chráněný
před hadím uštknutím a žihadly vos. V dobách dřívějších se na Zelený čtvrtek
podávaly pokrmy z kopřiv nebo špenátu, zelí nebo hrách. Tyto pokrmy měly zajistit pevné zdraví
po celý rok.
Večer po západu slunce každý hospodář obešel své stavení a pokropil jej svěcenou vodou
z nového hrnku. Kropit se smělo pouze věchýtky ze slámy, které měly chránit stavení
před úklady zlých čarodějnic. Počínaje tímto dnem utichají všechny zvony a opět se rozezní
na Bílou sobotu, kdy se vracejí z Říma.
Velký pátek – je to den smutku, ticha a rozjímání, neboť v tento den zemřel Ježíš na kříži.
V kostele je pouze chudá výzdoba, bez květin a oltářních svící. Zpívalo se bez zvuku varhan, zvony mlčely.
Na Velký pátek se podle starých tradic otvíraly ve horách skály, aby vydaly své ukryté bohatství.
Poklad byl označen jako světýlko nebo zářící květ zlatého kap-radí, ale mohl to být i zářící otvor
ve skále, ze kterého vycházela jasná záře. Hlasy umlklých zvonů nahradily řehtačky, které oznamovaly
jak poledne, tak i ranní a večerní klekání.
Někde na vesnicích honily děti s řehtačkami Jidáše – malého zrzavého chlapce.
Bílá sobota. – V tuto sobotu se neslavila mše svatá. Před východem slunce bylo
třeba vymést čistě stavení novým koštětem, aby zůstalo čisté po celý rok.
Na Bílou sobotu pekly hospodyně mazance a velikonoční beránky, chlapci a muži si pletly
pro děvčata pomlázky z vrbového proutí a děvčata si zdobila vajíčka na pomlázku.
Skončením Bílé soboty také skončil třídenní půst neboli „svaté třídenní“ a lidé se těšili
na opětovnou možnost pojídání masa, konání zábav a různých veselí, která byla o půstu přísně zapovězena.
Boží hod velikonoční – je to velká noc ze soboty na neděli, kdy došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Neděle po Bílé sobotě je samotným počátkem velikonočního období. V tuto neděli všichni lidé spěchali
do kostela, neboť v tento den se v kostele světily velikonoční pokrmy – chléb, mazance, beránci a víno.
Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že se na Velkou neděli jedlo společně vejce, které bylo uvařené
na Velký pátek společně se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem.
Kdyby snad někdo během roku zabloudil, měl si vzpomenout, kde jedl na Boží hod vejce
a hned zase našel cestu zpátky. Hospodář odnesl na zahradu, na pole a do studně kousek mazance, vína
a vejce, aby měl po celý rok hojnost ovoce a obilí a hlavně ve studni dobrou vodu.
Pondělí velikonoční „Červené“ pondělí pak bylo ve znamení koledo-vání a pomlázky, kdy chlapci chodí
s pomlázkami vymrskat děvčata. Děvčata měla pro chlapce připravená malovaná vajíčka kraslice.
Zasloužil si ho ale je ten chlapec, který děvče vymrskal a kraslici dostal jako dárek.
Někdy to byla opravdu mistrovská díla. Hospodář pak časně ráno na-šupal všem domácím, aby byli
po celý rok pracovití.
Velikonoční pondělí bylo zakončeno tancovačkou v hospodě.
Velikonoce jsou opravdu krásné svátky jara spojené s mnoha zvyky a tradicemi.
Tak si je společně užívejme.
